Léčivá síla ambientu

Pokud se nakazíš ebolou, poslech dvojalba Stars of the Lid tě nejspíš sám o sobě nespasí. Přelévání obvykle jemně bzučících, minimalistických a bezeslovných skladeb ambientu, dronu a příbuzných žánrů nicméně v mnoha lidech (zjevně) vyvolává pocit, jako když se do těla pomalu rozpouští léčivá látka. Dokládá to nejen hojnost Spotify playlistů s názvama jako „Mind Body Soul Problem Solving Ambient Healing Music“ a fakt, že ambient či new age tvoří zvukovou stopu velký části léčitelských videí na YouTube, ale i zkušenosti z praxe.

 

Eno v nemocnici

Nemocnice byla příznačně i u počátku popularizace ambientu – otřepaná historka praví, že Brian Eno „vymyslel“ koncept ambientní hudby v roce 1975, když se zotavoval po automobilový nehodě a nedokázal vstát z nemocniční postele, aby zvýšil téměř neznatelnou hlasitost gramodesky s barokní hudbou, kterou mu pustili.*

 
Léčivý účinky ambientu pak Eno důkladně prozkoumal o čtyři dekády pozdějc, kdy přímo pro nemocnici Montefiore v britským městě Hove (tvoří souměstí s Brightonem) vytvořil dvě instalace s názvem „77 Million Paintings for Montefiore“ a „Quiet Room for Montefiore“. Ta první, pro pacienty, byla založená na Enově oblíbeným konceptu generativní hudby, která se neustále proměňuje a ačkoliv zní podobně, nikdy se úplně neopakuje.

 
V tomhle případě šlo o audiovizuální projekt, jehož součástí bylo i neustálý generování neopakujících se obrazů. Druhá kompozice pak byla „standardní“ album, které ve smyčce hrálo v recepci nemocnice. Jestli se pozoruhodný počin reálně projevil na stavu pacientů bohužel zřejmě žádná studie nezkoumala, i když by mě to rozhodně zajímalo.

Bez odezvy nezůstala samozřejmě ani pandemie covidu-19. Tým Markuse J. Buehlera z  slavnýho Massachusettskýho technologickýho institutu (MIT) převedl do zvukový podoby proteiny tvořící výstupky na obalu viru. Výsledná bezmála dvouhodinová skladba pro flétny a strunný nástroje má překvapivě blízko k některým Enovým kompozicím.

"Proteiny jsou tvořené kombinací aminokyselin a každé z nich vědec přiřadil jeden tón na hudební škále. Hlasitost nebo délka tónů pak znázorňují spirálovité zakroucení aminokyselin. A vlastní zvuky mají i teplem způsobené molekulární vibrace," informoval tehdy odborně o události i Český rozhlas. Nejde přitom jen o hru - metoda tzv. sonifikace měla vědcům umožnit líp pochopit strukturu viru, protože tenhle způsob práce je údajně mnohem intuitivnější. Může bejt.

Smyčka versus plynutí

Za dva protichůdný přístupy k ambientu a příbuzným žánrům se dají označit opakující se zvukové smyčky na straně jedný a volně plynoucí plochy bez zřejmýho řádu na straně druhý. Co prospívá zdraví víc?

Na dvě protichůdný zkušenosti před časem poukázal web Openculture.com. Psycholog Charles Fernyhough, který se svým ambientně improvizačním duem Darkroom hrál v roce 2016 pro pacienty na jednotce intenzivní péče v University College London Hospital, má za to, že pacientům pomohla k odpoutání od přítomného okamžiku právě nepředvídatelná povaha jeho performance.

Spolupracovník hudebního portálu Noisey.com Ryan Bassil ovšem popsal přesně opačný zážitek. Editor trpící dlouhodobýma záchvatama úzkosti a paniky si záměrně ordinoval hudbu Ena, Williama Basinského nebo Fennesze, aby mu pomohla „vrátit se na zem“ a uvědomit si okolní realitu. V tomhle zakotvení mu naopak podle jeho vysvětlení měla pomáhat relativní repetivnost týhle hudby.

Koncept opakování jednoduchých ambientních smyček pak do mrtě vytěžilo čínské duo FM3 se svým nejslavnějším vynálezem Buddha Machine. Krabička se od uvedení na trh v roce 2005 dočkala mnoha podob (včetně spolupráce s Throbbing Gristle či Philipem Glassem) a tak nepřekvapí, že byla použitá i ke zdravotním účelům. Limitovanou edici zařízení s uklidňujícíma zvukama si jako kulisu k léčebným procedurám v roce 2007 objednaly jistý lázně ve francouzským Nice.

Tomuhle říkáte hudba?

Jistý je, že zdravotní působení ambientu a příbuzných žánrů je z hlediska seriózních lékařských studií zatím silně neprobádaný území. Hudba přitom může mít přitom terapeutický účinky ve zcela nečekaných souvislostech, jak dokazuje následující historka.

Když freejazzový excentrik Sun Ra hrál na konci 50. let koncert pro obyvatele kliniky pro duševně nemocný v Chicagu, katatonická pacientka, která několik let nepromluvila a prakticky se nehýbala, najednou vstala a pobouřeně zakřičela: „Tomuhle říkáte hudba?“. Nepřekvapí, že Sun Ra byl touhle odezvou velmi potěšen a zážitek zhudebnil ve skladbě Advice to Medics.

* Spíš než o „vynález“ ambientní hudby šlo o popularizaci konceptu mezi širší veřejností. Kořeny přístupu k hudbě jako k sotva znatelný ploše na pozadí se dají vystopovat nejmíň do počátku 20. století k francouzskýmu skladateli Erikovi Satiemu a jeho „nábytkové hudbě“.

Playlist Léčivá síla ambientu